Menu Zavřeno

10 faktů – Napoleonova invaze do Španělska

Invaze spojence

Předtím, než Francie v říjnu 1807 napadla Španělsko, byly obě země spojenci. Španělsko však nebylo spolehlivým spojencem, jak si Napoleon přál. Frakce na španělském dvoře tlačily krále k opuštění francouzského spojenectví a k zahájení invaze přes Pyreneje.

Důležitější bylo, že Pyrenejský poloostrov stál v cestě Napoleonovým plánům na porážku jeho největšího rivala, Velké Británie. Jeho plánem bylo zničit britskou ekonomiku prostřednictvím kontinentálního systému, blokády britského obchodu.

Aby však tento záměr fungoval, spoléhal na to, že Evropa nebude s Británií obchodovat. Španělsko nebylo věrným zastáncem tohoto systému a Portugalsko, které se nacházelo na opačné straně Španělska než Francie, bylo jedním z největších trhů Británie v Evropě.

Napoleon zavrhl jejich spojenectví a vedl svá vojska do Španělska.

Tři invaze do Portugalska

Po překročení Španělska vtrhli Francouzi do Portugalska. Byla to první ze tří invazí během pouhých čtyř let, kdy se Francouzi snažili dostat Portugalce pod kontrolu.

Výměna králů

Jakmile Napoleon ovládl Španělsko, zastrašil krále Karla IV. i jeho syna Ferdinanda, aby se vzdali trůnu. Poté dosadil na post španělského krále svého bratra Josefa. Josef měl s vládnutím jisté zkušenosti, neboť ho Napoleon předtím pověřil vedením Neapole. Tento nepotický přístup umožnil Napoleonovi zajistit si, že se může spolehnout na panovníky satelitních států; rodinné příslušníky, kteří mu vděčili za své postavení.

Ztráta kolonií

Francouzská invaze a pobyt monarchie v exilu vedly ke ztrátě španělských kolonií.

Ve Španělsku vznikla povstalecká vláda, která bojovala proti francouzské nadvládě. Latinskoamerické kolonie se domnívaly, že by měly být ve vládě zastoupeny, protože předtím v ní zastoupeny nebyly. Konzervativci a lidé se staronovými zájmy se postavili na odpor. Výsledkem bylo, že stále více lidí v koloniích začalo pociťovat odpor ke španělské nadvládě. Vypukla řada povstání, která nakonec po letech vedla k osvobození kolonií.

Původ slova „guerilla“

Termín „guerillová válka“ se do angličtiny dostal díky francouzské invazi do Španělska.

Odpor ozbrojených civilistů proti vojenské vládě nebyl v žádném případě bezprecedentní. Nebyl to ani druh nepravidelných bojů, k nimž vedl, protože vojáci i civilisté útočili pomocí léček, sabotáží a nájezdů. Do té doby se o takovém druhu boje nemluvilo. Španělé jedno našli – „guerilla“, což znamená „malá válka“. Když se Britové zapojili do bojů ve Španělsku a Portugalsku, převzali toto slovo od místních obyvatel a dostalo se do angličtiny.

Teroristická taktika

Zoufalá, nepravidelná povaha partyzánské války vedla k používání teroristické taktiky, kterou často přejímali bojovníci za svobodu a teroristé i proti nim. Francouzští vojáci byli mrzačeni, stínány hlavy a údajně pohřbíváni zaživa. Francouzi se bránili tím, že věšeli partyzány na stromy a jejich těla nechávali venku pro výstrahu.

Regulérní vojáci na obou stranách války začali vnímat partyzány jako divoké a necivilizované. Britští i francouzští vojáci se na Španěly dívali ostražitě.

Válka, která udělala Wellingtona

Tažení na poloostrově bylo válkou, která udělala kariéru siru Arthuru Wellesleymu, který se na jejím konci stal vévodou z Wellingtonu.

Wellesley se předtím vyznamenal jako důstojník v Indii a Dánsku. Když Britové dorazili do Portugalska s úmyslem postoupit odtud dál a osvobodit Španělsko, nevelel jim. Vládní vyšetřování vedení války vedlo k odvolání jeho nadřízených. Pouze Wellesley vyšel z vyšetřování v dobrém světle, a tak mu bylo v dubnu 1809 svěřeno velení britských sil na Pyrenejském poloostrově.

Od té chvíle se projevilo jeho umění, s nímž Britové zatlačili Francouze zpět a porazili Napoleona u Waterloo. Pomocí skirmisherů a rozmístěním svých jednotek na odvrácených svazích vyvýšenin dokázal čelit francouzské taktice. Jeho pozornost věnovaná diplomacii a logistice, stejně jako strategii a taktice, přinesla Britům a jejich spojencům na poloostrově řadu vítězství.

Jeho úspěchy se odrazily ve stále se zvyšující hodnosti, neboť v roce 1809 byl jmenován vikomtem, v roce 1812 hrabětem, ještě téhož roku markýzem a v roce 1814 vévodou. Z vojenského hlediska se v roce 1813 stal britským polním maršálem, stejně jako byl Portugalci jmenován generálním maršálem a Španěly generalissimem.

Zachránily ho války jinde

Francouzi nejprve vtrhli přes Španělsko do Portugalska. Zdálo se, že v tažení zvítězí.

Poté situaci změnily události v jiných částech Evropy. Povstání Tyrolanů v roce 1809 vytvořilo pro Rakousko záminku k tomu, aby znovu začalo bojovat s Francouzi. Protože se proti němu vytvořila nová koalice, byl Napoleon nucen opustit Španělsko a vypořádat se s politickými a vojenskými důsledky. Bez jeho inspirativního vedení byli Francouzi mnohem slabší.

Dívka ze Saragossy

Jednou ze slavných hrdinek války byla Agostina Zaragoza, „dívka ze Saragossy“. Proslavila se během obrany Saragossy proti Francouzům. Její milenec byl zabit při obsluze kanonu a ona nastoupila na jeho místo a udržovala zbraň v chodu. Stala se námětem knih, básní a obrazů, symbolem odporu.

Maršál Soult

Maršál Jean-de-Dieu Soult velel francouzským silám po většinu války ve Španělsku. Bojoval proti Britům, kteří pronásledovali Francouze přes Pyreneje a do Francie. Získal si respekt mnoha svých protivníků, ačkoli Wellington měl pocit, že je přeceňován a má sklony k váhání na bojišti.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *