Menu Zavřeno

Lepra; malomocenství

LEPRA; LEPROSY

lep‘-er, lep‘-ro-si (tsara`ath; lepra):

Pomalu postupující a neztišitelné onemocnění charakterizované podkožními uzlíky (hebrejsky se’eth; Septuaginta oule; King James Version „vzestup“), strupy nebo kutikulárními krustami (hebrejsky cappachath; Septuaginta semasia) a bílými lesklými skvrnami, které se zdají být hlubší než kůže (hebrejsky bahereth; Septuaginta telaugema). Dalšími příznaky jsou

(1) že chlupy na postižené části zbělají a

(2) že později dochází k růstu „rychlého syrového masa.“

Tato nemoc zvláštním způsobem činí své oběti nečistými; i kontakt s malomocným poskvrňuje toho, kdo se ho dotkne, takže zatímco léčení jiných nemocí se nazývá uzdravení, léčení malomocenství se nazývá očištění (s výjimkou případu Miriam (Numeri 12,13) a Samaritána (Lukáš 17,15), kde je slovo „uzdravit“ použito ve vztahu k malomocenství). V Ebersově papyru je tato nemoc popsána jako ukhedu (koptský název pro malomocenství je tseht). Zmínka o ní se objevuje také ve staroindických a japonských dějinách. Hippokrates ji nazývá „fénická nemoc“ a Galén ji pojmenovává „elefantiáza“. V Evropě byla málo známá až do doby, kdy ji přivezli vracející se vojáci Pompeiovy armády po jeho syrském tažení v roce 61 př. n. l.; po tomto datu ji však popisují Soranus, Aretaeus a další klasičtí autoři.

1. Onemocnění leprou v Evropě Starozákonní případy:

První starozákonní zmínka o této nemoci je jako o znamení daném Bohem Mojžíšovi (Ex 4,6 (Jahwist)), což může být základem příběhu v Josefově Apionovi, I, 31, že Mojžíš byl vyhnán z Heliopole kvůli tomu, že byl malomocný (viz také I, 26 a Ant, III, xi, 4). Druhým případem je případ Miriam (Numeri 12,10), kde je nemoc názorně popsána (EP2). V Dt 24,8 je odkaz na ústní tradici týkající se léčby malomocných bez jakýchkoli podrobností, ale v Leviticus 13; 14 (Kněžský zákoník) jsou podrobně uvedena pravidla pro rozpoznání nemoci, předběžné karanténní období a obřadní způsoby očišťování. Stojí za povšimnutí, že ani zde, ani jinde není zmínka o léčbě nebo léku; a z Jehoramova výroku vyplývá přesvědčení, že jeho vyléčení lze dosáhnout pouze zázrakem (2 Kr 5,7).

Případ Naamána (2 Kr 5,1) ukazuje, že malomocní nebyli mezi Syřany izolováni a vyloučeni ze společnosti. O malomocenství Gehaziho (2 Kr 5,27) se říká, že bylo přenosem malomocenství Naamánova, ale vzhledem k tomu, že inkubační doba je dlouhá, muselo být u něj vyvoláno zázrakem. Čtyři malomocní ze Samaří z 2 Kr 7,3 byli vyloučeni z města a nacházeli se za branou.

Malomocenství, které postihlo Uziáše (2 Kr 15,5; 2 Par 26,23) za jeho neoprávněné převzetí kněžského úřadu, začalo na jeho čele, což je forma nemoci, která je zvláště nečistá (3 Moj 13,43-46) a vyžaduje vykázání a izolaci malomocného. Je pozoruhodné, že v prorockých spisech ani v hagiografiích není o této nemoci žádná zmínka.

2. V prorockých spisech není o této nemoci žádná zmínka. Malomocenství v Novém zákoně:

V Novém zákoně je očišťování malomocných zmíněno jako specifická součást léčitelského díla našeho Pána a bylo zahrnuto do pověření uděleného apoštolům. Speciálně je popsáno jen několik jednotlivých případů, pouze deset z Lukáše 17,12 a malomocný, kterého se dotkl náš Pán (Mt 8,2; Mk 1,40; Lk 5,12), ale je pravděpodobné, že se jedná jen o několik z mnoha takových případů. Malomocný Šimon (Mt 26,6; Mk 14,3) mohl být jedním z těch, které Pán uzdravil.

3. Povaha a lokalizace nemoci:

Jedná se o zymotické postižení vyvolané mikrobem, který objevil Hansen v roce 1871. Je nakažlivá, i když se ne příliš snadno přenáší náhodným kontaktem; v jedné formě je provázena anestezií postižených částí a tato forma, která je nejběžnější variantou, s níž se nyní setkáváme na Východě, má pomalejší průběh než ty formy, u nichž jsou nejvýraznějším znakem uzlovité výrůstky, při nichž často odpadávají části končetin. V současné době je v Palestině u bran měst k vidění mnoho malomocných. Podobně je rozšířena i v dalších východních zemích, v Indii, Číně a Japonsku. Případy jsou k vidění také ve většině středomořských zemí a v Norsku, stejně jako v některých částech Afriky a Západní Indie a v Jižní Americe. V dřívějších dobách se s ní občas setkávali i v Británii a ve většině starších anglických měst byly domy malomocných, často nazývané „lazarety“ z mylné představy, že Lazarovy ekzematické nebo křečové vředy byly malomocné (Lk 16,20). V letech 1096 až 1472 bylo v Anglii založeno 112 takových malomocenských domů. Na tuto nemoc zemřel skotský král Robert Bruce. Existovala zvláštní středověká legislativa, která vylučovala malomocné z kostelů a zakazovala jim putovat z okresu do okresu. Malomocenství bylo někdy zaměňováno s jinými nemocemi; řečtí lékaři totiž používali název lepra pro šupinaté kožní onemocnění, kterému se dnes říká lupénka. V kněžském zákonodárství existovala jedna forma nemoci (3. Mojžíšova 13,13), při níž bělmo pokrývá celé tělo, a v tomto stavu byl pacient prohlášen za čistého. Pravděpodobně se jednalo o lupénku, neboť malomocenství až do velmi pozdního stadia nepokrývá celé tělo, a když se tak stane, není bílé. Byla vyslovena domněnka, že Naamánova nemoc byla tohoto druhu. Pihovaté skvrny (hebrejsky bohaq), které bylo třeba odlišit od pravého malomocenství (3. Mojžíšova 13,39), byly buď skvrny oparu, nebo jiného neinfekčního kožního onemocnění. Moderní arabské slovo stejného zvuku je názvem jisté formy ekzému. revidovaná verze (britská a americká) čte pro pihovatou skvrnu „tetter“, staré anglické slovo z kořene znamenajícího svědění (viz Hamlet, I, v, 71).

Homiletické použití lepry jako druhu hříchu není biblické. Jediný biblický odkaz, který by se tomu mohl blížit, je Žalm 51,7, ale ten odkazuje spíše na Numeri 19,18 než na očištění malomocného. Otcové považovali malomocenství za typické spíše pro kacířství než pro morální provinění. (Viz Rabanus Maurus, Allegoria, pod slovem „Lepra“.)

(1) Malomocenství v oděvu.

Výskyt určitých nazelenalých nebo načervenalých skvrn na látce vlněných nebo lněných tkanin nebo na výrobcích z kůže je popsán v 3. Mojžíšově 13,47, a když se tyto skvrny rozšíří nebo po vyprání nezmění svou barvu, jsou prohlášeny za způsobené třaslavým malomocenstvím (tsara`ath mam’ereth) a takové oděvy mají být spáleny. Vzhledem k tomu, že u fellahinů se oděvy nosí léta a často se dědí, není divu, že jsou postiženy rostlinnými i živočišnými parazity, a to, o čem se zde mluví, je pravděpodobně nějaká forma plísně, například Penicillium nebo plíseň. Ničení takových oděvů je užitečným hygienickým opatřením. Je možné, že tento druh rozkládajícího se oděvu měl na mysli Jób, když sám sebe přirovnává k „hnilobě, která stravuje, jako oděv prožraný moly“ (Jób 13,28); viz také Juda 1,23, „oděv poskvrněný (espilomenon) tělem.“

(2) Malomocenství v domě (Leviticus 14,34).

Výskyt „dutých pruhů, nazelenalých nebo načervenalých“ na omítce domu je považován za důkaz, že stěna je postižena malomocenstvím, a když je takový výskyt zpozorován, obyvatel domu nejprve vyklidí svůj nábytek, protože kdyby bylo zbarvení prohlášeno za malomocné, vše v domě by se stalo nečistým a muselo by být zničeno. Poté požádá kněze, aby jej prohlédl. Zkouška spočívá zaprvé v tom, zda je skvrna v podstatě zdi, a zadruhé v tom, zda se šíří. V případě, že jsou tyto podmínky splněny, je to prohlášeno za malomocenství a postižená část zdi je rozebrána, její kameny odlity mimo město, omítka seškrábána a rovněž odlita mimo město; poté jsou zabudovány nové kameny a dům je nově omítnut. Pokud se skvrna v nové zdi opakuje, je celý dům odsouzen a musí být zničen a jeho materiál odlit mimo město. Popisuje se infekce způsobená nějakou houbou, která napadá jakýkoli organický materiál v hliněné omítce, kterou je zeď pokryta. Je-li v dřevěných konstrukcích, mohlo by jít o suchou hnilobu (Merulius lacrimans), která se však pravděpodobně nešíří jinak než tam, kde je dřevo nebo jiná organická hmota. Mohlo by se jednat o výkvěty nástěnné soli (dusičnanu vápenatého), která při styku rozkládajícího se dusíkatého materiálu s vápnem vytváří fiokulační hmotu; ta je však obvykle bílá, nikoli zelená nebo načervenalá. Vzhledem k nečistému stavu domů obyčejných feláhů není divu, že se v jejich stěnách mohou objevit takovéto plísňové výrůstky, a v takových případech je zničení domu a jeho materiálů hygienickou nutností.

4. V případě, že se v domě objeví plísňové výrůstky, je nutné je odstranit. Právní postoj:

Zde je třeba poznamenat, že postoj Zákona k osobě, oděvu nebo domu podezřelému z malomocenství je takový, že pokud je nemoc skutečně přítomna, mají být prohlášeny za nečisté a nejsou stanoveny žádné prostředky k jejich vyléčení, a v případě oděvu nebo domu mají být zničeny. Pokud se naopak prokáže, že nemoc není přítomna, musí být toto osvobození od nemoci prohlášeno obřadním očištěním. Ve skutečnosti se nejedná o obřad očisty malomocného, neboť Tóra žádný takový obřad nestanoví, ale o obřad prohlášení, že je obřadně zbaven podezření z onemocnění. To dává slovům „Malomocní jsou očištěni“ zvláštní a dodatečnou sílu jako svědectví o Božím poslání našeho Pána.

Alexander Macalister

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *