Menu Zavřeno

Luis Philippe I

Francouzský panovník. Narodil se v královském paláci v Paříži jako syn Louisy Marie Adelaide de Bourbon a Ludvíka Filipa Josefa, vévody d’Orléans. Do svých dvaceti let byl jmenován vévodou de Valois a vévodou de Chartres. V roce 1791 nastoupil na místo plukovníka dragounů ve francouzské armádě. Po vypuknutí Francouzské revoluce se přidal na stranu umírněných frakcí. V roce 1792 byl povýšen na velitele jezdecké brigády v Severní armádě. Nakonec zjistil, že ho směřování revoluce znepokojuje. S nástupem hrůzovlády a po krátkém úsilí vyburcovat své vojáky ke svržení Národního konventu a obnovení konstituční monarchie z roku 1791 opustil Francii, aby byl odsouzen svým zaníceným revolučním otcem. Uchýlil se se svou sestrou do Švýcarska, kde vyučoval na vysoké škole v Reichenau. Následujícího roku jeho otec padl pod gilotinou a on zdědil titul vévody d’Orléans. Aby se distancoval od orléanských spiknutí, odcestoval v roce 1796 do Spojených států. Procestoval zemi a prohlásil, že na něj mladá republika udělala dojem. V roce 1800 se vrátil do Evropy a usadil se u Londýna. V roce 1808 odcestoval na Maltu a v roce 1809 se oženil se sicilskou princeznou Marií Amelií. Po Napoleonově pádu se vrátil do Francie, kde byl přijat Ludvíkem XVIII. a jmenován generálplukovníkem husarů. Karel X. nastoupil na trůn v roce 1824 a jeho vláda vedla k všeobecným nepokojům. V roce 1830 Karel abdikoval ve prospěch svého vnuka a regentem jmenoval Ludvíka Filipa. Vláda se však stavěla proti tradiční monarchii a chtěla „prince oddaného zásadám revoluce“, který by byl „občanským králem“. Dne 9. srpna 1830 byl Ludvík Filip jmenován „francouzským králem z Boží milosti a vůle lidu“, jediným monarchou, který tento titul získal. Jeho vláda byla pokusem smířit tradiční monarchii s revolucí; udržet rovnováhu s roajalisty, republikány a imperialisty ve své říši, což byl nemožný úkol, který nikoho netěšil. V únoru 1848 se proti němu vzbouřila Paříž a on i královna byli nuceni uprchnout. Ze země je propašoval britský konzul v Havru jako pana a paní Smithovy a do Británie dorazili jen s málem, které měli na sobě. Tam se usadili jako hrabě a hraběnka z Neuilly. Královna Viktorie ho popsala jako velmi inteligentního, vzdělaného, společenského, ale se sklonem k úskokům a přehnaným nárokům, který „měl potěšení být chytřejší a mazanější než ostatní“. Zemřel ve vyhnanství ve věku 76 let.

Francouzský panovník. Narodil se v královském paláci v Paříži jako syn Louisy Marie Adelaide de Bourbon a Ludvíka Filipa Josefa, vévody d’Orléans. Do svých dvaceti let byl jmenován vévodou de Valois a vévodou de Chartres. V roce 1791 nastoupil na místo plukovníka dragounů ve francouzské armádě. Po vypuknutí Francouzské revoluce se přidal na stranu umírněných frakcí. V roce 1792 byl povýšen na velitele jezdecké brigády v Severní armádě. Nakonec zjistil, že ho směřování revoluce znepokojuje. S nástupem hrůzovlády a po krátkém úsilí vyburcovat své vojáky ke svržení Národního konventu a obnovení konstituční monarchie z roku 1791 opustil Francii, aby byl odsouzen svým zaníceným revolučním otcem. Uchýlil se se svou sestrou do Švýcarska, kde vyučoval na vysoké škole v Reichenau. Následujícího roku jeho otec padl pod gilotinou a on zdědil titul vévody d’Orléans. Aby se distancoval od orléanských spiknutí, odcestoval v roce 1796 do Spojených států. Procestoval zemi a prohlásil, že na něj mladá republika udělala dojem. V roce 1800 se vrátil do Evropy a usadil se u Londýna. V roce 1808 odcestoval na Maltu a v roce 1809 se oženil se sicilskou princeznou Marií Amelií. Po Napoleonově pádu se vrátil do Francie, kde byl přijat Ludvíkem XVIII. a jmenován generálplukovníkem husarů. Karel X. nastoupil na trůn v roce 1824 a jeho vláda vedla k všeobecným nepokojům. V roce 1830 Karel abdikoval ve prospěch svého vnuka a regentem jmenoval Ludvíka Filipa. Vláda se však stavěla proti tradiční monarchii a chtěla „prince oddaného zásadám revoluce“, který by byl „občanským králem“. Dne 9. srpna 1830 byl Ludvík Filip jmenován „francouzským králem z Boží milosti a vůle lidu“, jediným monarchou, který tento titul získal. Jeho vláda byla pokusem smířit tradiční monarchii s revolucí; udržet rovnováhu s roajalisty, republikány a imperialisty ve své říši, což byl nemožný úkol, který nikoho netěšil. V únoru 1848 se proti němu vzbouřila Paříž a on i královna byli nuceni uprchnout. Ze země je propašoval britský konzul v Havru jako pana a paní Smithovy a do Británie dorazili jen s málem, které měli na sobě. Tam se usadili jako hrabě a hraběnka z Neuilly. Královna Viktorie ho popsala jako velmi inteligentního, vzdělaného, společenského, ale se sklonem k úskokům a přehnaným nárokům, který „měl potěšení být chytřejší a mazanější než ostatní“. Zemřel ve vyhnanství ve věku 76 let.

Bio: Iola

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *